Comming soon..
Na asi už rok slíbeném pokračování TSOP (The Sixth Obscura Painting), Dawning se konečně usilovně pracuje :)

♦ Slunce Růžové & Tomb Raider ♦

22. prosince 2009 v 19:39 | Pink-Sun |  Pink-Sun

Ano, děsíte se zcela oprávněně XD Rozhodla jsem se přepsat i článek tento. Však to znáte - po nějaké době si náhodně přečtete nějaký svůj článek (na který jste totálně zapomněli...) a zjistíte, že vám prostě už nevyhovuje. Nedá vám to a řeknete si, že to v druhém kole zvládnete lépe a to jen proto, abyste si za nějakou chvíli znovu řekli, že ve třetím to bude ještě lepší. Dobře, nebudu pesimista. Jedno předělání mi snad bude stačit ;)

Všechno to začalo skoro ve stejnou dobu jak s Kurtisem Trentem. To "skoro" ale píši zcela schválně a to z jednoho prostého důvodu : O Tomb Raider jako takovém jsem se oficiálně a úplně poprvé dozvěděla vlastně už asi ve svých 7-mi letech. Táta už nějakou dobu mluvil o počítačové hře, kde se skáče s nějakou ženskou a podobně. Nikdy mě to moc nezajímalo. Spíše mě zajímalo v té době skákání s Kačerem Donaldem. Sice jsem si už něco o hře četla a zaujala mě, ale nikdy z toho pořádně nic nebylo. Myslím, že jsme už tenkrát měli doma Tomb Raider 1 - bylo přiloženo u nějakého časopisu. Ale někam zapadlo, protože jsem nikdy neměla zájem si hru zahrát. Taky se mi moc nelíbila grafika. Kreslená grafika her typu "Disney" se mi prostě líbila více.

Potom jsem se párkrát pokusila to Tomb Raider 1 najít, ale protože jsme měli abnormální počet her jiných, mnohokrát se mi to nepovedlo. Nakonec jsem to vzdala. Pak jsem tu hru sice náhodou našla, ale z nějakého důvodu nešla a pokud už šla, stejně mě to přestalo u prvního vlka bavit. Měla jsem prostě pocit, že je to na mě moc akční. Moc si z toho nepamatuji, jelikož jsem to až tak neprožívala. Kupříkladu v předchozí verzi tohoto článku jsem tuto část mého "seznamování se s Tomb Raider" vůbec neuvedla. Teď se mi to teprve vybavilo. Vidíte...jsem v nejlepších letech a už mám sklerózu XD

Další setkání s Tomb Raider nastalo, když mi bylo možná už tak 8-9. Nevím přesně, kdy táta 4-tý díl Tomb Raider s podtitulem The Last Revelantion koupil, ale podstatné je to, že jsem se k němu tenkrát dostala. Tento díl je pro mě dosti záhadný a to z toho důvodu, že sice bez problému šel spustit, ale přesně si pamatuji, že nějak drhlo milé ovládání. Pamatuji si, že jsem zkoušela mačkat všemožné šipky, ale nic se nedělo. Mladá Lara v úvodní úrovni stála na místě ani se nehnula. Nebyla jsem schopna pochopit, proč to nejede. Bylo to pro mě jako v těch snech, kdy sedíte v autě, musíte rychle odjet, ale plyn nereaguje. A vy netušíte proč. Jednoduše a stručně mi ruply nervy a vykašlala jsem se na to.

Po nějaké době jsem to zkusila znovu, ale to jsem si asi poprvé prohlédla celou úvodní animaci a jako dítě jsem si myslela, jak to nebude děsné, temné a jak budu muset házet mumii na ostny. Z toho jsem byla na větvi. Měla jsem jednoduše a stručně o tomto díle naprosto jinou představu. Teď už vím, že jsem si spíše představovala něco typu "dnešních her". Ta hra nemohla zdaleka mít takové interaktivní prvky, jaké jsem si myslela, že má. Tomb Raider mě fascinovalo, ale bylo to pro mě něco neznámého. A na to neznámé jsem se bála sáhnout.

Tento přístup mi vydržel relativně dlouho. Taky asi kvůli toho, že jsem asi ve svých 10-ti letech přešla plynule na hru Sims. A nějak si vsugerovala názor, že Sims je ta pravá hra pro mě, protože tam nejsem ve stresu, že na mě bafne nepřítel. Přála bych vám mě vidět při mých chabých pokusech Tomb Raider hrát XD ( a že jich v mezičasech ještě pár bylo...ale vždy to skončilo u sídla. Dále jsem si netroufla. Sídlo jsem hrála hodně často, když tak vzpomínám. Hlavně tedy TR3...TR pro mě vlastně dlouhou dobu znamenalo "jen sídlo" a dál ne...a pokud dál, tak se leknu a zpět do sídla XD) Tu nervozitu, že na mě odněkud něco bafne jsem hrozně špatně snášela. A proto jsem taky Tomb Raider založila do zásuvky a hrála si (do zblbnutí XD) Sims, které bylo sice pořád dokola, ale ono mě to bavilo. Máma vždy říkala, že nechápe, jak mě to může bavit. Nechápala jsem, že to nechápala. A teď nechápu, jak jsem to mohla nechápat! XD (a teď k zamyšlení...sakra, kdy něco tedy pochopím? O_o)


Ten strach z nepřátel mě od Tomb Raider držel skutečně pěkně dlouho. Když člověk na něco zanevře jako dítě, pak to, když je starší, bere jako holý fakt. Nakonec mě ale náhoda vytrhla z mé nevšímavosti. Po Tomb Raider nebylo dlouho ani vidu, ani slechu. Nějak zapadlo pod zem a já vlastně ani netušila, že po čtvrtém díle, který jsem hrála, vyšel pátý a pak následovalo "z mrtvých vstání", aneb díl šestý. Ale táta najednou řekl, že viděl v časopisu nový díl, takzvané vzkříšení herní série. Tomb Raider: Legend zněl název. No. Že bych omdlela blahem tvrdit nemohu, jelikož jsem od toho věru, že moc nečekala. Když mě nebralo Tomb Raider na začátku, proč by měl jeho remake?

Najednou jsem se ale zbláznila a začala se na ten nový díl vysloveně těšit. Ještě na našem starém počítači a zcela nepoužitelném internetu jsem si našla návod na hru. Jen abych věděla, jak to bude vypadat. (jo, jenže pak to hraní nebyl až takový problém...heh...) Nějak jsem doufala, že mě možná konečně dokáže nadchnout pro něco, čemu jsem se celou dobu vyhýbala.

A už se dostáváme (ou máj, to bude zase slohovka, už to vidím...O_o) do roku 2007. Byl zakoupen nový internet, nový počítač a s ním jsem dostala zároveň i Tomb Raider Legend. Vím, že jsem na počítač musela nějakou dobu počkat, ale pak jsme jej konečně zapojili. Jenže jak tvrdohlavá jsem byla, nahodila jsem zase Sims nadšena, jak to pěkně šlape bez sekání, a zase jsem na tom seděla jak klíště. Ou bóže XD

Po nějaké době jsem si dala říci a zkusila spustit Tomb Raider: Legend. Jenže to nešlo. Nějaký problém bránil spuštění. Takže zase čekání...asi po sto letech se dostavil známý a Legend konečně naskočil. (chtěla jsem si už hrát, ale následovala ještě hodinová přednáška známého, ale vzhledem k tomu, že to bylo zajímavé, jsem to vydržela XD) A pak jsem sedla na Legend a hrála, hrála...a za 3 dny bylo po všem. (do háje, že já ten návod musela umět nazpaměť XD XD)
Byla jsem nadšena. A shodou okolností onemocněla a jen tak seděla na PC a internetu. (zas si nemyslete...tak dlouho to nebylo. Vše to začalo koupením toho nového PC a pak následoval rychlý sled událostí XD) A zadala heslo Tomb Raider.

A teď se dostávám do místa, kdy budu akorát papouškovat to, co jsem už jednou psala v seznámení s Kurtisem Trentem, ale z jiného úhlu. Našla jsem rudou stránku, na které jsem se zabavila s Xmasem, který miloval Tomb Raider:Legend také. Sympatizovala jsem s ním (i když jsme měli jisté neshody právě, co se Kurtise týče), a tak mě hodně ovlivnil. Neznala jsem nic jiného, než Legend, ke starým dílům měla averzi, o Tomb Raider AoD (6) nic nevěděla a ještě k tomu jsem se bavila ze začátku hlavně s ním. Jak to skončilo? No to víte, že jsem na Legend nedala dopustit.

Pak se ale stalo to, že náš milý Xmas zmizel z povrchu zemského a já se tak dostala z "jeho vlivu". Jakmile se tohle stalo, začala jsem více vnímat zbytek fanoušků, kteří shodou okolností měli v převážné většině radši právě starší díly. Nechápala jsem proč, ale časem mi to nedalo a zkusila jsem si opět zahrát ony "prokleté kousky" a zjistila, že jsou naprosto skvělé. Ano, nové díly měly "super" grafiku, ale ty staré měly zkrátka příběh a takovou promyšlenost, o které se mohlo Legend jen zdát. Začala jsem rozlišovat. (Mimo to...zjistila jsem, že TR:4 jde ovládat úplně normálně..) Pomalu jsem taky bojovala se svou fóbií "Baf! Mumie! Střílej! ÁÁÁÁ!!! Jak se střílí??"

A co mě úplně dorazilo, tak když jsem měla možnost zahrát si právě AoD, po kterém jsem začala pokukovat už před nějakou dobou. Byl to takový perfektní zabiják a ty oči a...hopla...já vlastně píši o AoD, že? Hupsa XD AoD je kapitola sama o sobě a své postřehy ještě detailněji popíši v jiném článku - už by to bylo příliš dlouhé. Nicméně nejlepší bylo rozhodně Sanatorium, kde se právě vyskytoval Kurtis Trent a které pro mě představovalo neuvěřitelné sebepřekonání.

Byla jsem totiž z toho všeho v šíleném šoku a hrála jsem to celý den jen, abych se už dostala dále. Byla jsem ráda,když to skončilo. Ale začalo mi být smutno po Kurtisovi. No, nebudu to natahovat. Teď hraji Sanatorium skoro pořád, strach nemám žádný a milí mutanti, kteří mě deprimovali lítají tak rychle, že se ani nestačí divit. Alespoň to mělo ten efekt, že se už ani nebojím hororových her (a mumie..blah..nejdou zabít..ale což, taky dostanou po budce XD). Sanatorium mě vyléčilo. Dokud je hlavní hrdina podle mého gusta a dá se na něj dívat, zahraji si snad cokoli. Tak fajn, tohle jsem neměla psát O_o Ale nemyslete si! Kurtis vede! A díky němu mě už nějaká mrtvola někde nemůže rozhodit XD

Shrnutí slohové práce:

Nakonec to tedy celé mělo dobrý konec. Myslím si, že jsem si udělala na Tomb Raider konečně ucelený názor, s čímž jsem měla snad problém "celou svoji kariéru" XD XD Nové díly (kterých je nyní už povícero) jsou graficky skvělé. Jsou to parádní hry. Ale už to nemá prostě tu šťávu co staré díly. Baví mě hrát obojí. Ale pokud si chci skutečně trošku lámat hlavu a seknout se na měsíce, zahraji si díly starší. Vždy mě trošku zamrzí, že můj nyní nejvíce oblíbený díl (6) je označován jako propadák. Bylo na něj zapomenuto a fakta, která se píší v 99% recenzí mě donutila mít vůči tomuto dílu zbytečné předsudky, které se ale jemu samotnému podařilo zničit. (s pomocí Kurtise Trenta...počítáte si někdo, po kolikáté už na něj narážím? No? Schválně XD)

Staré díly mají své kouzlo, které jim už nikdo nevezme, ale někdy jsou tak nehorázně těžké, že se prostě do návodu podívat musíte a nechápete, jak to jen tak může být XD

Mezi starými a novými díly je TR 6 tak uprostřed. Vyvíjelo ho ještě stejné studio, jak díly staré a tak si zachovalo některé prvky. Není to už ale zcela ono. Přesto musím zdůraznit, že se mi rozložení "hádanky-ku-hrobkám-ku-akci-ku-atmosféře" u tohoto dílu líbilo tak strašně moc, že bych byla nejraději, kdyby tak zůstalo. Ale nové díly mají bohužel (pro mě, pro někoho bohudík) již jiné vývojové studium a to pojalo titul jinak a směruje ho naprosto jiným směrem, že se my, kteří máme nějaké ty zkušenosti se "starými časy", nestačíme divit. Někteří v dobrém, někteří v špatném a někteří v neutrálním.

Já osobně nevím, kam se zařadit. Moc spokojena s nejnovějším vývojem událostí nejsem, udělala bych to zkrátka jinak. Na druhé straně - když vidím, jakým směrem se hra ubírá, modlím se pomalu, aby jen někde z rohu nevyškrábali Kurtise a nevrátili ho do děje. Ne jedné straně mě mrzí, že ho již neuvidím ve hře, ale na druhé nechci uzřít to, jak s ním udělají něco nebo ho změní tak, že ztratí ono kouzlo, které mi na něm připadne tolik zajímavé. Za tu cenu ho zpátky nechci. Raději si ho nechám jako jeden velký otazník, než z něj mít někoho jiného. (zase o něm mluvím...no jo, aspoň je vidět, nač myslím, když píši o Tomb Raider XD Asi na toto téma založím diskuzi..O_o)

Tomb Raider je taky skvělé v tom, že nikdy nezačne nudit. Pokud vás totiž již omrzí hraní originálních her, pořád máte možnost si stáhnout tzv. "amatérské levely", které vytvářeli fanoušci této hry :)

Co říci na závěr. Měla bych asi zmínit i to, že Tomb Raider svým způsobem dost ovlivnilo můj život a asi i to, jaká jsem. A rovněž to, že jsem tento článek chtěla napsat úplně jinak, ale doufám, že se vám přesto líbil :)

P.S. Abych předešla dotazům - Ne, neumím napsat stručný článek XD

© pink-sun-zuzitko.blog.cz

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♥~*TeRr*~♥ ♥~*TeRr*~♥ | Web | 22. prosince 2009 v 19:42 | Reagovat

Přeju blogům veselé Vánoce .. [: .. Tak přeju i tobě pohodu,klid a co nejvíc dárků .. [: ..

2 Croftka Croftka | Web | 22. prosince 2009 v 19:54 | Reagovat

Páni! To je neuvěřitelně dlouhý článek! Ale moc pěkně napsaný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama